STU­DENTI PÍŠÍ NOVINY

STUDENTI PÍŠÍ NOVINY

Internet ničí smysl pro realitu

Peníze na stavbu silnic jsou, čeká se na úředníky

Divadlo uvede českou premiéru Lesíku, hry o zneužívání dětí

„Ahoj babi, půjčíš mi?“Zloději vymámili z lidí 1,7 milionu korun

Internet ničí smysl pro realitu

B

Dnešní děti žijí internetem. Pro mnoho z nich je to, co si přečtou v kouzelném okénku přesyceném informacemi, svaté. V jejich představách se odráží to, co vidí všude okolo sebe: každý, kdo chce být aspoň trochu dospělý, musí zveřejňovat co nejvíce fotek, psát komentáře, sdílet nepřeberné množství informací, jen aby se zavděčil okolnímu světu a ukázal, že on je tady taky. Někdy si však neuvědomují, jestli je správné dávat na- hlédnout do svého soukromí téměř každému.

Obrovský tlak, přímo deformující současnou mládež, je až k neuvěření. Každé dítě, jež se připojí k síti, je v tu chvíli vystaveno stovkám nástrah ukrývajících se pod nevinnou maskou vstřícnosti. Pokud dítě dostane do rukou v osmi letech tablet, otevře internet a absolutní zábrany z něj opadají. Nevnímá realitu, neuvědomuje si, že svět v malé krabičce může mít něco společného s opravdovostí. Vidí jen neškodný přístroj.

Obrovský tlak, přímo deformující současnou mládež, je až k neuvěření. Každé dítě, jež se připojí k síti, je v tu chvíli vystaveno stovkám nástrah ukrývajících se pod nevinnou maskou vstřícnosti. Pokud dítě dostane do rukou v osmi letech tablet, otevře internet a absolutní zábrany z něj opadají. Nevnímá realitu, neuvědomuje si, že svět v malé krabičce může mít něco společného s opravdovostí. Vidí jen neškodný přístroj.

Neví, že pokud zde něco napíše, zůstane to tam navždy, nezmizí to v okamžiku, co zmáčkne tlačítko Vypnout. Média ho atakují vlezlými re- klamními poutači, spoustě věcí nerozumí, ale cítí se být hrdinou.

Continue

Chraňme si soukromí, jinak zešílíme

B
Foto: Shutterstock
Nevstupovat Každý má své místo, kam si chodí duše odpočinout.

Každý člověk potřebuje mít místo a prostředí, kde se může uvolnit a bez obav si duševně odpočinout. Pokud nám někdo bezpečnou zónu naruší, naruší nám tím psychickou rovnováhu a člověk se vědomě či podvědomě začne této situaci bránit. Bezpečí není jen domov, prostor mezi čtyřmi stěnami, je to i prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se pohybujeme.

Krádež či loupež nás uvedou do stavu obav, nejistoty a zmatku. Dobře si pamatuji na den, kdy se prarodičům někdo násilně vloupal do chalupy. Byť materiální škody nebyly velké, pocit, že někdo nezvaný vstoupil na vaše území, procházel se po místech, kam jste ho nezval, a dotýkal se vašich osobních věcí, byl strašný. Přes veškerá ochranná opatření mi trvalo několik měsíců, než mě pocit strachu opustil a než jsem se podvědomě přestala bát, že se situace bude opakovat.

Krádež či loupež nás uvedou do stavu obav, nejistoty a zmatku. Dobře si pamatuji na den, kdy se prarodičům někdo násilně vloupal do chalupy. Byť materiální škody nebyly velké, pocit, že někdo nezvaný vstoupil na vaše území, procházel se po místech, kam jste ho nezval, a dotýkal se vašich osobních věcí, byl strašný. Přes veškerá ochranná opatření mi trvalo několik měsíců, než mě pocit strachu opustil a než jsem se podvědomě přestala bát, že se situace bude opakovat.

Krádež či loupež nás uvedou do stavu obav, nejistoty a zmatku. Dobře si pamatuji na den, kdy se prarodičům někdo násilně vloupal do chalupy. Byť materiální škody nebyly velké, pocit, že někdo nezvaný vstoupil na vaše území, procházel se po místech, kam jste ho nezval, a dotýkal se vašich osobních věcí, byl strašný. Přes veškerá ochranná opatření mi trvalo několik měsíců, než mě pocit strachu opustil a než jsem se podvědomě přestala bát, že se situace bude opakovat.

Nabízí se otázka, jak se chráníme, jak si chráníme svou bezpečnou zónu, své bezpečné prostředí. Dnešní životní styl vytváří podhoubí pro anonymitu. Méně se stýkáme, více spolu komunikujeme po sociálních sítích. Často jsme v kontaktu s lidmi vzdálenými několik tisíc kilometrů a ani nevíme, kdo bydlí vedle nás. A právě lidé, se kterými sdílíme svůj nejbližší prostor, nám často mohou pomoci chránit naše bezpečí.

Nabízí se otázka, jak se chráníme, jak si chráníme svou bezpečnou zónu, své bezpečné prostředí. Dnešní životní styl vytváří podhoubí pro anonymitu. Méně se stýkáme, více spolu komunikujeme po sociálních sítích. Často jsme v kontaktu s lidmi vzdálenými několik tisíc kilometrů a ani nevíme, kdo bydlí vedle nás. A právě lidé, se kterými sdílíme svůj nejbližší prostor, nám často mohou pomoci chránit naše bezpečí.

Sociální sítě jsou obrovským fenoménem, během několika málo okamžiků můžeme zjistit informace o mnoha neznámých lidech, nahlédnout do jejich soukromí. Neměl by to ale být svět bez hranic. Každý by měl pečlivě zvážit, co a s kým chce sdílet. Každá informace, fotografie apod. nechává třetí stranu nahlédnout a vstoupit do naší bezpečné zóny.

Buďme obezřetní a nenechme vstoupit někoho, koho nechceme, neznáme, a kdo by tudíž mohl představovat potenciální riziko. Vím, že se to jednoduše řekne a složitěji realizuje. Nikdo nás ovšem nenutí a je to jen naše svobodné rozhodnutí, zda sociálních sítí budeme využívat.

Buďme obezřetní a nenechme vstoupit někoho, koho nechceme, neznáme, a kdo by tudíž mohl představovat potenciální riziko. Vím, že se to jednoduše řekne a složitěji realizuje. Nikdo nás ovšem nenutí a je to jen naše svobodné rozhodnutí, zda sociálních sítí budeme využívat.

Hlídám si, co na sociálních sítích sdílím. Moji přátelé o mně vědí to podstatné, co potřebují, ostatním do mého soukromí nic není.

Bezpečí je velmi důležité pro zachování naší psychické rovnováhy.

Prev

Next